stíhám!

Alespoň jeden narozeninový příspěvek s prvním dárkem a příslibem zahrnutí příspěvky o víkendu :)

předpříspěvek

Abych se ozvala, tak se podělím alespoň o jednu věc, která je na mém seznamu "Na blog" (ten seznam opravdu existuje, mám ho v telefonu ;).
Miluju litchi. Bohužel se ale dá milovat pouze v zimě, kdy je k dostání. Ale teď už ne!
(Jasně, že to není úplně to samé, ale i tak je moc dobré!)

ŇAM.

odpočinkový víkend

Tak jsem se konečně vrhla do něčeho, co jsem strašně dlouho odkládala. Vytřídit a srovnat věci ve skříni.
Víte, věc se má tak. Jsem BORDELÁŘ. A to jako že dost. Jednou za čas uklidím pokoj, opravdu pěkně, a mám z toho dobrý pocit a chci to tak udržet, ale průměrně to vydrží asi tak 3 dny a je to tak, jak to bylo.
A pak jsou další způsoby jak uklízím. To zase když se rozhodnu, že je potřeba udělat pořádek v jednom konkrétním místě pokoje. Například ze začátku prázdnin jsem si takhle poradila s poličkami se školními věcmi. Vyházet papíry, které nepotřebuju, zařadit ty, které by se "mohly hodit" a radostně vyhodit sešity z předmětů, které už nikdy nechci vidět. Přesto, nějakým způsobem, zůstala polička plná, za to už pouze angličtiny a francouzštiny. A byl to krásný pocit.
Jindy tohle udělám se stolem, podruhé s poličkami, kde jsou knížky. Jen skříň s oblečením jsem odkládala už dost dlouho a to (prostě se musím přiznat) OPRAVDU potřebovala nějaký zásah. Včera jsem se na to vrhla.
Krok 1: Všechno vyndat.
Krok 2: Roztřídit, co už si opravdu neobléknu (ať už z důvodu velikosti a nebo z důvodu "proč jsem si, proboha, TOHLE kupovala?!") a dát to stranou.
Krok 3: Vyžehlit zmačkané, ale čisté (jo, bylo to potřeba).
Krok 4: Vrátit zpět.
Krok 5: Radovat se. A ano, na tohle opravdu je potřeba samostatný krok.

Pokoj jsem dodělávala dneska. Jako vždy a tradičně jsem se tak rozjela, že jsou protříděné a srovnané poličky v kuchyni, byt vyluxovaný, celý pokoj krásný (zase jednou) a křeček přebalený. Ještě bych zapomněla sestřiny hračky, které jsme třídily včera před tím mým nočním žehlením a jejím... no, spaním.
I když jsem si říkala, že tohle udělám až budu mít za sebou pracovní týdny (ještě mě minimálně jeden čeká) a budu mít už jen volno na přípravu na odjezd na koleje a školu, tak mi to nedalo a celý dnešek jsem s krátkými pauzami (zkoukla jsem celou 1 řadu Přátel, také opět) opravdu jen uklízela a teď už jsem z toho úplně vyčerpaná a chci jen sedět/ležet a kochat se výsledkem.

Huuu, že napíšu takový příspěvek o uklízení jsem nečekala, ale nebojte, mám v plánu sepsat ještě další a o zážitku z noci na pátek, a ten bude úplně jiný!

moc dospělosti

Je půl jedné a já už se stihla vrátit z "výletu" po dvou městech.
V jednom za doktorem pro recept, to bylo rychlé a v pohodě, kdybych nezmokla. A v druhém na Okresní soud a to bylo dospělé a fuj.
Tak jsem si cestou domů musela udělat radost. Jednou z výhod řidičáku a auta je, že si můžete někde zastavit a ... odpočinout si. Ode všeho.

A ještě něčím jsem si udělala radost, vlastně....

PS: Už by neměly být moderovány komentáře, pokud se mi to povedlo nastavit :)

21/8/12

Dnešek bych považovala za úspěšný den, a to ještě neskončil.
Dopoledne (spíš tedy ráno) zápis a další krůček k tomu, na co se těším už asi 3 roky, návrat v brzkém odpoledni.
Během odpoledne výlet do kina a konečně další zhlédnutý animovaný film na můj seznam - a to Doba ledová 4. Nebylo to nejsilnější ze série, to je ale zvykem u filmů s tolika pokračováními. Kdo u mě v tomhle díle vyhrál? Crash a Eddie a to jednoznačně a to jednou jedinou scénou.

No a co dál dodat? Vím, že je hic a je to těžko snesitelné, a to i pro mě, ale stále trvám na tom, že srpen je nejlepší měsíc ze všech a to z jednoho prostého důvodu.
Kdo občas zavítal na můj blog "dříve", toho to nepřekvapí. Ano, ani špetka se na tom nezměnila :)

PS: Správný kamarád vás zaveze po výletě k balíkům slámy a vleze s vámi na bodavé pole k nim i se žabkami na nohou :)

zapsána!

Tak jakože už studentka 1. ročníku.
I přes zamračené počasí (toliko k předpovědím), moc hezký výlet na otočku do Hradce.
Chci září!

kamarádská podpora

u Evči v práci

Narozeninový výlet

... o měsíc později :)
V půlce července slavila Evča narozeniny a až dnes jsme se dostaly k dárku. Odpolední výlet s výběrem dárku ke koupení a společnému obědu. Prostě jí zbožňuju a tohle odpoledne s nákupem nových věcí na sebe i jen tak pro sebe jsem si opravdu užívala.
(Mám šedivé boty, které jsou uvnitř oranžové! jaj! :) )

Po osmi letech v jedné třídě a 13 letech, co se spolu více bavíme (z toho několik nejvíce) (jak jsme dneska spočítaly) jsme i my dospěly k focení v kabince obchodního domu a ke konečné koupi stejných triček. A nebojte, dostatečně jsme si ze sebe kvůli tomu focení dělaly vtípky.

Obídek, ňamka, jen se zaprášilo :) (jo, tohle focení mě bavilo, kdyby se někdo ptal)

A protože Evča je pracant a já jsem kamarádka, tak se hezky obleču, připravím a vyrazím za ní sednout si k baru. Protože jsem kamarádka!

gotta read!

Musím se do toho zase dostat, přece jenom budu muset během školy asi trochu číst. Během posledních dnů chodím z práce kolem antikvariátu, tak jsem tam občas zašla a koukala po anglických a francouzských klasikách, něco k tématu na dalších 5 let :)

   

A včera jsem si půjčila Zeměplochy (od někoho, kdo na rok jede pryč, takže asi na dobu neurčitou, ale jeho bratr to možná bude chtít vrátit i dřív) a abych si udělala radost, tak 3 v originále a 2 česky :)

Těším se na to, až se na ně vrhnu!
Co teď čtete? Inspirujte mě :) (Matěje nepočítám, jeho četbu sleduju na blogu ;) )

loučení

Rok není tak dlouhá doba, já vím, uteče to jako voda.
Zvlášť tenhle rok. Bude spousta nového, spoustu zážitků a tak. Ale stejně. Bude mi chybět a ne, že ne. Bude.
Dovedl mě k jedné mojí životní hudební lásce, a to touhle písní:

Párkrát jsem měli dlouhé pauzy v jakémkoli kontaktu (dost dlouhé) a několikrát jsme si nemohli přestat psát. Volali jsme si opilí. Probírali knížky a filmy (mojí další, tentokrát literární láskou je Zeměplocha, taky jsi mě k ní dovedl ty? už ani nevím) a všechno možné. 

Ví o mně spoustu a já se nebojím, že mě odsoudí, když mu něco řeknu a ani já bych nemohla tohle udělat jemu.

Loučili jsme se vlastně na 4x a až dnes je jasné, že znova už to nepůjde. A já to možná moc řeším. A možná trochu moc řeším to, že teď na rok odjede do Číny. 

Chmpf.

odpočing

Odpoledne po práci, na plánu věci, které vím, že by někteří mí přátelé neschvalovali, ale já si nemůžu pomoct. (Protože jsme divní.)
Pracovní týden se přehoupl a zítra už to budou jen DVA dny a v pátek ráno už to bude SKORO KONEC a v pátek odpoledne.... juch!
Nicméně to nebude hned, tak trochu odpočinku a odreagování teď neuškodí. Trochu odpočinku s Přáteli, už ani nevím pokolikáté. J

Tráví se mnou volný čas a i večery při usínání. Mimochodem, vlastně čekám na podzim asi na 7 seriálů, jsem to tuhlenc přepočítala... Kdo ví, jestli to budu stíhat, ale už aby to bylo.
Sledujete něco pravidelně? Popřípadě těšíte se na novou řadu něčeho?

večerní

Proč jsou vztahy tak složité, když jste v nich. A proč to není o nic jednodušší, když nejste.
O to zvláštnější to je, když s tím člověkem to je tak... tak...
Jo, jsme divní.

Pracovní týden se rozjel.

Ano, je úterý a pracovní týden se podle mě už opravdu rozjel. Protože kdy jindy? Středa je prostřední den, tak to musí být už rozjeto, a nevím jak podle vás, ale podle mě ve čtvrtek už pracovní týden končí a pátek je velmi symbolický, abychom si vážili víkendu.
A takové jsou moje myšlenky teď, když musím chodit na brigádu, kde to opravdu, opravdu nemám ráda. Dnes si navíc páni šéfové (prosím, ať se sem nikdo z nich nedokliká) rozmysleli, že mi dají jinou práci. A rovnou mi oznámili, že to bude práci, která zabere dva, tři týdny. Mno... doteď jsem chodila z práce unavená a fyzicky naprosto vyčerpaná (do práce každé ráno chodím na 7. hodinu něco asi kolem 3 kilometrů a zpět to samé, akorát mi není zima, ale potím se jak nesu oblečení, které nosím ráno; plus činnost v práci, která taky nebyla (!) bez pohybu) a teď budu chodit zdeptaná a naštvaná. Nevím, co je lepší. :)
V sobotu jsme byly s mamkou a se ségrou na výletě v ZOO, opravdu mě mrzí, že jsem nezvládla vyfotit sestřinu paniku u malých koziček, ke kterým se dá vlézt a krmit je. Alespoň na hřišti si to potom vynahradila. Jo a malovali tam dětem na obličeje, kdyby to někoho zajímalo.

Ještě jedna věc... zbožňuju hrochy.

Nový začátek

... a nejen tady.

Před čtyřmi lety a dvěma měsíci jsem napsala svůj první blogový příspěvek. Byl naprosto o ničem (dokonce jsem citovala telefonický hovor s neznámým pánem, který se spletl a oslovil mě „Lásko?“), byl krátký a přibližně 3x jsem zmínila, že nevím, co sem budu psát.

Jsem o čtyři roky starší. Sestra už není malé miminko (ale 5tileté děcko, které NEchcete mít doma, když maturujete). Spoustu se toho stalo.

Odmaturovala jsem. Tím bych asi začala. Odmaturovala jsem a zakončila tak 8 let na gymnáziu v našem městečku. Osm let s jednou třídou (thank you, guys!) a jednou sortou učitelů. Ano, já vím, že odmaturovala už spousta lidí. Ale pro mě tenhle (školní) rok znamenal hrozně moc.

Utřídila jsem si spoustu věcí sama o sobě a o lidech kolem. Ujasnila jsem si, co chci dál. Ukončila jsem skoro dvouletý vztah. Zažila nové a neopakovatelné věci. A začala se pořádně (a už bez zasněného pohledu, už s tím realistickým) těšit na to, co mě čeká a co přijde J.

Teď tedy něco o mně.

Nejsem věřící, nejsem ani v žádné sektě a odmítám i tvrzení, že jsem dosáhla jakéhosi osvícení. Jo. A na ničem nejedu.

Jsem normální holka, která začíná být spokojená. Holka, která se začíná radovat z toho, z čeho to jde a snaží se naučit nepouštět si blízko ty věci, ze kterých se radovat nejde.

 Jsem holka, která si poslechne jakoukoli hudbu, podívá se na (skoro) jakýkoli film. Jsem holka, která jako jedna z mnoha jednou doplatila na mladistvé pití alkoholu při takzvaném „zátahu“, holka, která se mnohokrát dostala do problému a mnohokrát z něho vybrousila a která to ráda dělá i pro ostatní. (Ano. Obojí.) Jsem člověk, který se těší na podzimní nové série seriálů (pokud dobře počítám, tak šesti). Jsem holka, která aktuálně chodí na brigádu, kam se každý den musí nutit dojít. Holka, která se těší (ano!) do školy, protože zbožňuje francouzštinu a miluje angličtinu. Holka, která si opět musí zvyknout na to, že si sedne a bude si několik hodin v kuse číst, protože jí to chybí. Holka, která zbožňuje svého křečka (jo, mám křečka J ), a i přesto sní o tom, až jí u nohou bude ležet vlkodav. Holka, která už trochu bourala v autě a kupodivu (hlavně svému) se nebojí opět řídit. Holka, která by toho o sobě vymyslela určitě víc, kdyby nad tím tak intenzivně nepřemýšlela…

Chci se tady do toho opět vrhnout. Bavilo mě to a hezky mi to utřídilo myšlenky. A pokaždé mě potěšil komentář, protože jsem mimo jiné i holka, která ráda něco s někým sdílí, ať už jsou to zážitky, pocity, názory anebo jen ty myšlenky… a ráda to dostává i na oplátku.

Hodně vsázím také na přidávání fotek k příspěvkům a zachycení různých okamžiků, protože konečně mám telefon, se kterým si můžu dovolit něco vyfotit, tak snad mi tahle sázka vyjde.

 Ok, ještě jsem chtěla jenom dodat – jediná zmínka o tom, že opět začínám na blogu je tady – na blogu. Nebudu to nikomu říkat, nebo psát, prostě jen počkám, jestli sem někdo zabloudí a pak se uvidí. Doufám ale, že to nebudu psát jen pro sebe J.

PS: Tenhle příspěvek jsem rozepsala a asi po dvou dnech se k němu vrátila a připadá mi děsně hloupý, ale jsem opravdu líná to přepisovat a vymýšlet něco nového. Dejme tomu, že si obrázek o mně a o blogu vytvoříme v průběhu času a ne podle tohoto, ano? J 

Prostě jsem měla filozofickou náladu, no... (ty budou občas přicházet a střídat mé veselé a rozverné, připravte se ... Ooou, tady to bude hukot, jak tak na to koukám.) (Toliko k mým utříděným a srovnaným myšlenkám.)