Nový začátek

... a nejen tady.

Před čtyřmi lety a dvěma měsíci jsem napsala svůj první blogový příspěvek. Byl naprosto o ničem (dokonce jsem citovala telefonický hovor s neznámým pánem, který se spletl a oslovil mě „Lásko?“), byl krátký a přibližně 3x jsem zmínila, že nevím, co sem budu psát.

Jsem o čtyři roky starší. Sestra už není malé miminko (ale 5tileté děcko, které NEchcete mít doma, když maturujete). Spoustu se toho stalo.

Odmaturovala jsem. Tím bych asi začala. Odmaturovala jsem a zakončila tak 8 let na gymnáziu v našem městečku. Osm let s jednou třídou (thank you, guys!) a jednou sortou učitelů. Ano, já vím, že odmaturovala už spousta lidí. Ale pro mě tenhle (školní) rok znamenal hrozně moc.

Utřídila jsem si spoustu věcí sama o sobě a o lidech kolem. Ujasnila jsem si, co chci dál. Ukončila jsem skoro dvouletý vztah. Zažila nové a neopakovatelné věci. A začala se pořádně (a už bez zasněného pohledu, už s tím realistickým) těšit na to, co mě čeká a co přijde J.

Teď tedy něco o mně.

Nejsem věřící, nejsem ani v žádné sektě a odmítám i tvrzení, že jsem dosáhla jakéhosi osvícení. Jo. A na ničem nejedu.

Jsem normální holka, která začíná být spokojená. Holka, která se začíná radovat z toho, z čeho to jde a snaží se naučit nepouštět si blízko ty věci, ze kterých se radovat nejde.

 Jsem holka, která si poslechne jakoukoli hudbu, podívá se na (skoro) jakýkoli film. Jsem holka, která jako jedna z mnoha jednou doplatila na mladistvé pití alkoholu při takzvaném „zátahu“, holka, která se mnohokrát dostala do problému a mnohokrát z něho vybrousila a která to ráda dělá i pro ostatní. (Ano. Obojí.) Jsem člověk, který se těší na podzimní nové série seriálů (pokud dobře počítám, tak šesti). Jsem holka, která aktuálně chodí na brigádu, kam se každý den musí nutit dojít. Holka, která se těší (ano!) do školy, protože zbožňuje francouzštinu a miluje angličtinu. Holka, která si opět musí zvyknout na to, že si sedne a bude si několik hodin v kuse číst, protože jí to chybí. Holka, která zbožňuje svého křečka (jo, mám křečka J ), a i přesto sní o tom, až jí u nohou bude ležet vlkodav. Holka, která už trochu bourala v autě a kupodivu (hlavně svému) se nebojí opět řídit. Holka, která by toho o sobě vymyslela určitě víc, kdyby nad tím tak intenzivně nepřemýšlela…

Chci se tady do toho opět vrhnout. Bavilo mě to a hezky mi to utřídilo myšlenky. A pokaždé mě potěšil komentář, protože jsem mimo jiné i holka, která ráda něco s někým sdílí, ať už jsou to zážitky, pocity, názory anebo jen ty myšlenky… a ráda to dostává i na oplátku.

Hodně vsázím také na přidávání fotek k příspěvkům a zachycení různých okamžiků, protože konečně mám telefon, se kterým si můžu dovolit něco vyfotit, tak snad mi tahle sázka vyjde.

 Ok, ještě jsem chtěla jenom dodat – jediná zmínka o tom, že opět začínám na blogu je tady – na blogu. Nebudu to nikomu říkat, nebo psát, prostě jen počkám, jestli sem někdo zabloudí a pak se uvidí. Doufám ale, že to nebudu psát jen pro sebe J.

PS: Tenhle příspěvek jsem rozepsala a asi po dvou dnech se k němu vrátila a připadá mi děsně hloupý, ale jsem opravdu líná to přepisovat a vymýšlet něco nového. Dejme tomu, že si obrázek o mně a o blogu vytvoříme v průběhu času a ne podle tohoto, ano? J 

Prostě jsem měla filozofickou náladu, no... (ty budou občas přicházet a střídat mé veselé a rozverné, připravte se ... Ooou, tady to bude hukot, jak tak na to koukám.) (Toliko k mým utříděným a srovnaným myšlenkám.)