Když jsem byla (sama
a vyděšená) na cestě z plesu a padesát metrů přede mnou šla skupinka chlapců/pánů a házeli kolem sebe odpadkové koše po parku, rodil se mi v hlavě noční příspěvek. A byl relativně vesele laděný.
Pak jsem dorazila domů a přesně po tom, co jsem se zula a uklidila kabát, mi zazvonil telefon a já byla přemluvena, abych ještě šla ven. Nejdřív to vypadalo, že by to mohlo být něčemu užitečné.
Pak jsem si ale poslechla spoustu sprostých slov a spoustu sprostých slov jsem velmi nahlas řekla i já a po nich se otočila a vrátila se domů. Váhám tedy, jak tento noční příspěvek pojmout.
 |
| polka, již 22.12. - is this the end? |
Hlavou se mi honí věty, které jsem si tam připravovala cestou domů a mezi ně se prolínají sprostá slova (ať už ta vyslechnutá, nebo ta vyřčená), nejsem tedy schopná napsat asi ani jedno.
...
Ne! Uděláme to jinak, přátelé, kamarádi.
Protože se mi sprostá slova příčí a to, co jsem předvedla venku se mi už dlouho nepovedlo a doufám nepovede, tak to prostě spolknu a napíšu to, co jsem původně chtěla.
Tak tedy... až teď -
noční příspěvek V.
Svět neskončil, což je
kind of disappointing, vezmeme-li v úvahu, jak o tom skoro každý
a parlé. Tak nějak jsme alespoň něco
avons attendu, ne? Ale
nothing happened a my musíme
go on.
La vérité je, že jsem si nemyslela, že se něco
truly stane. Hlavní, co mě na tom trochu zajímalo, byly l
es réaction lidí "
after". Teď je 2:16
a.m. a
je réfléchis sur tím, co se zítra objeví ve zprávách a
tommorow's newspaper. Další věc, nad kterou jsem
in connection s koncem světa přemýšlela,
c'était chování lidí v čas, kdy to podle nich
MĚLO přijít.
How many lidí se zavřelo do atomových krytů?
Combien de lidí si tento den zařídilo tak, jako by to opravdu byl ten
last one?
Well, on verra. Demain est en train de coming. Co bude svět
faire, potom, co
finds out, že žádný konec, o kterém se mluvilo už tak
long time, prostě nebyl?
Or.... Co když se
quelque chose opravdu stalo, ale my to
around us prostě neuvidíme a nebudeme schopni vnímat? Kdyby to takhle bylo,
there's nothing, co by mě drželo od toho
aller au lit a usnout, protože tím pádem tady je
no reason to přemýšlet o tom,
n'est-ce pas?
Tímto jsem vám pouze chtěla prezentovat, co vymýšlí můj (opravdu dost střízlivý, nekecám) mozek potom, co byl venku ve společnosti, kalit, pařit,
whatever... dvě noci za sebou a měl minimum pořádného spánku.
A kdybych byla z těch, co rádi mluví sprostě, uvedla bych to něčím ve stylu "Ano, a takovéhle s***** vyplivne můj mozek, když moc kalí a málo spí.".
Ale taková já nejsem, takže jsem to takhle neřekla.
Já jsem jen drobet zamyšlená a naštvaná zároveň.
Tak tedy
dobrou noc, já jdu dospat ty dvě noci.
O tom, jak jsme včera v noci naháněli labuť, o tom vám můžu říct někdy jindy...
