tam tma, tma, tma

Pobyt doma, v opuštěném bytě, mi zpříjemnil výpadek proudu.
Bojím se tmy.
Nemám tušení, kde máme schovanou baterku.
Když telefonuji, abych to zjistila, připravím se o můj jediný zdroj světla. (Nebudu chodit s ntb po bytě přece...)
Najdu baterku, zapalovač a svíčky, a začnu rozsvěcet.
Krom tmy se bojím stínů, které díky svíčkám házím po stěnách bytu.
Sotva rozestavím svíčky po bytě do stavu, kdy je mi jakž takž příjemné v něm existovat, elektřina opět naskočí.
Konec pohádky,
dobrou noc.

druhý semestr (noční VI.)

... here I come!
Přidělené datum a čas - 30.1.2013 2:45:32

Rozvrh na druhý semestr ü DONE

V plánu bylo během čekání na rozvrh dopsat text. A tak hádejte jednou, jestli jsem to udělala. No, tak zítra, no. (Za to jsem ale dokoukala další seriál, holka šikovná!)

Během zítřka nebo pozítří trochu rozbarvíme mojí hlavu, co říkáte? Chce to pořádnou změnu.

A co se dalších věcí týče? Stále dělám hlavně tu jednu samou věc.... A je to v tuhle chvíli ta nejlepší rada, jakou můžu dát (a přijmout).

just breathe...

Ráda bych se o spoustu věcí podělila a zároveň se o ně strašně dělit nechci.
Ale tak, to jistě znáte.
Některé věci prostě člověk musí rozdýchat.
Ať už při tom sedí, leží a nemůže pohnout jediným svalem, aniž by musel cítit, že to bolí.
Co se dá dělat? Nic.
Musíte to rozdýchat...

a to by bylo

První zkouškové za mnou.
Mno... inu... a tak jo, takhle by to šlo. Zvládla jsem to.
Sice bylo učení dost, ale dalo se to. A něco bylo vysloveně v pohodě. A teď si užiju přes dva týdny prázdnin, to si taky nechám líbit :) Uvidíme, co přinese další semestr. (Nepočítám-li rozvrh, který mě minimálně dvakrát týdně donutí velmi brzo vstát a každý čtvrtek mě zničí.)
Co se za zkouškové ještě stalo? Nebudu si tady nalhávat, že by to většina z vás nevěděla z facebooku (protože si moc dobře uvědomuji, že sem chodí hlavně moji přátelé a to z čisté ohleduplnosti, aby to tu nebylo tak opuštěné. tímto vám děkuji.), ale kdyby... alespoň něco můžu :)
Naučila jsem skvělý způsob, jak si vyrobit šálu. A teď jí hrdě nosím. (Ano, i to by se dalo dopsat na můj prokrastinační seznam.)

ano, to JSOU hrábě

Dostala jsem krásné kalendáře na tento rok, které mi každým dnem připomínají jeden z mých snů.

Propadla jsem kouzlu Gabriela Machta a "jeho" Suits. (Další bod na seznamu.)

Plány?

Prázdninovat.

Donutit se na blog psát častěji, aby příspěvky byly méně uvědomělé a více trhlé. Ale teď jsem zrovna výjimečně v dobrém rozpoložení, tak nevím, co bude...

Dokud můžu, vrhnout se na knížku, kterou si už dlouho CHCI přečíst. (To "chci" je VELKÉ proto, že chci zvýraznit absenci slova MUSÍM.)

propropro

Aneb profesionálně prováděná prokrastinace.

• je umyté nádobí
• je uklizená kuchyň 
• sestra má roztříděné hračky
• mám vytříděné složky v počítači
• mám protříděnou hudbu v telefonu
• mám vytvořené seznamy "oblíbených" na csfd.cz
• mám pořádek v tom, na jaké stránce mám jaký nick a jaké heslo
• mám asi 18669 obrázků toho, jak by měla vypadat moje nová barva vlasů (již zítra!)

Mám dva dny do zkoušky. Jdu uklidit pokoj.

žiju

... jsem vám to jen chtěla říct. (A vzápětí mě napadá věta z TBBT: "Not that anyone cares....")
To je takový ten stav, kdy jsem si x-krát řekla, že bych tohle nebo tamto mohla napsat na blog, ale neudělala jsem to. Pak takových myšlenek je tolik, že aby to nebyl nával, tak by to muselo být více příspěvků a to se vám zaprvé nechce a zadruhé si říkáte, jaká blbost by to byla, sem najednou v rozmezí třeba dvou hodin hodit 4 příspěvky.
Je to bolest.
První zkouškové mám SKORO za sebou. Poslední věci by měly proběhnout během příštího týdne a pak nějaký ten týden, dva, tři, volna. Všechno se mi zatím daří na první pokus. (Což v mém mozku, který o sobě ví, že je to lenoch líný, vyvolává myšlenky, že mám prostě jenom hrozně lehký obor.) Tudíž jsem se klasicky musela odměnit.
Na tuhle metodu jsem přišla už během střední a očividně to funguje. A jestli si někdo myslí, že pár párů bot za odměnu je moc, tak ať mi napíše a já mu vysvětlím, že není!
...
Chvilka zamyšlení ve dvě hodiny odpoledne...
Jaký máte vztah k otázce "Jak se máš?" ? Já jí nemám ráda.
Z toho důvodu se u lidí, o kterých chci vědět, jak se mají a kteří to (možná) chtějí vědět o mně, snažím, abychom byli v častém kontaktu a tahle otázka aby nemusela přijít.
Nemám se pořád dobře a nerada lžu, když se někdo ptá. Ale stejně nerada někomu vysvětluju proč a jak nedobře se zrovna mám. Toho druhého to pokaždé akorát rozhodí a já si pak říkám vidíš, tak se mě neptej. A upřímně, ze stejného důvodu se bojím zeptat já. Z vlastní zkušenosti vím, že tomu člověku prostě nemůžete nabídnout vhodnou odpověď na cokoli, co vám napíše...
Například si určitě dovedete představit, jak mohla někoho rozhodit odpověď ve stylu:

Na kolejích bydlím v sedmém patře. Jak se teď mám? Je to sporné. Znáš to, občas se koukneš z okna a říkáš si, ta výška je super, výhled a bla bla... A pak už to ovlivňuje tvoje nálada. Přijde stav, kdy jsem si na 99% jistá, že je mi tak dobře, že bych teď mohla vyskočit a někam bych třeba i doletěla a pak hladce přistála tam, kde by se mi to zrovna hodilo. A jiný den (nebo o 5 minut později) se podívám z okna dolů na chodník a řeknu si, že kdybych teď vyskočila, tak s mým štěstím bych si akorát zlomila nohu a ještě bych to někomu musela vysvětlovat.

A tak se mě prosím neptejte jak se mám :)

blah...

Tak tak přemýšlím, za jak dlouho se z tohohle blogu stane internetový deníček schizofrenního blázna. Co vy, kolik času mi dáváte?
----
Teď ale z jiného soudku, už jsem vážně vyčerpaná.
(A teď vím, že všichni, kteří to čtou a jsou na vysoké škole déle než já, se pouze pousmějí (takovým tím stylem, kterým se usmívá vždycky maminka, když její 5tiletá dcera pláče kvůli tomu, že Kubík tahal za vlásky Aničku a ne jí a že všichni kluci jsou na nic a ona už nikdy žádného nechce ani vidět) a pokývají hlavou, ale i ty prosím - chvilku mi to žerte.)
Docela reálně teď nechápu, jak je možné, že jsem přežila svaťák. Nevíte to někdo?
Teď nemyslím kvůli nervům nebo množství toho učení, nebo výčitkám typu "proč já husa nezačala dřív". Myslím kvůli tomu prostému faktu, že jsem několik dní za sebou trávila tím, že jsem vstala, nasnídala jsem se a začala jsem se učit. Pak jsem se naobědvala a šla jsem se učit (pak myslím, že jsme občas chodily s holkama ven se psem), pak jsem se navečeřela a šla jsem se učit. A to více dní za sebou.
Moje jediná otázka, když tu sedím na posteli a od rána se (stejně jako včera) učím, je... JAK?
Nemám opravdu nějaké strachy z neudělání (na rozdíl od maturity), nervy z nestíhání, jen prostě... to nechápu.
Tak ... to byl výlev z prvního zkouškového.
Moje další (schizofrenní a šílené) stavy a výlevy budou určitě brzy následovat, buďte si jistí.

novoroční příspěvek /teď už opravdu/

Tak je to za námi. Vánoce, Silvestr, Nový rok ... Nějak mě to tenhle rok minulo, zvláštní.
Tedy Vánoce mě samozřejmě neminuly, kdo by si nechal utéct dárky? A toho kapra!
No, vážně. Já si za celý rok kapra nedám. Bramborový salát opravdu nemám ráda. Ale tak nějak před Vánoci (rozumějte tak kolem 21. a 22. prosince) najednou dostanu strašnou chuť na tyhle dvě dobroty. A na Štědrý den už se jich vysloveně nemůžu dočkat. Poté na talíři zjistím, že kapr opravdu JE dobrá ryba a že ten salát mi OPRAVDU nechutná studený, ani jiný, ale s tou rybou to FUNGUJE. A že znovu mi to bude stačit zase za rok, děkuji.
Plus nevím, kdy se u mě zlomilo to, že začnu předstírat, že už se toho do mě víc nevejde a že už tedy můžeme vstát od stolu (taky se u vás drží tradice, že musí vstát všichni najednou?) a rozbalovat balíčky pod stromečkem. Teď už s chutí dojídám a od stolu nechvátám... také zvláštní. Ale je fakt, že teď tohle chvátání u nás obstará sestra, takže se toho u stolu zase tolik nezměnilo :)

doma v modro-stříbrném

u babičky ve zlato-červeném

a ano, co jiného mohlo čekat pod stromečkem :)

Co stojí za zmínku jsou paradoxně dny mezi svátky, které vůbec neprobíhaly svátečně.
Tím myslím pátek v čajovně (a veselou vysmátou cestu domů/na koleje, protože po čajovně se samozřejmě někam pokračuje) a sobotu v městečku nedaleko Hradce. S lidmi, se kterými se problémy a starosti "normálních" lidí posouvají někam úplně jinam, se kterými si člověk i v obyčejném obýváku obyčejného rodinného domku připadá jako v jiné dimenzi... Víc dodat lze snad jen to, že doufám, že si to zopakujeme. Až na jednu nebo dvě věci, bez kterých, jsem si jistá, bych si ten večer užila ještě víc. (Nebyly to však věci způsobené tím místem, ani lidmi tam, takže.. :) )

Silvestr?
K tomu se mi nechce vyjadřovat :)
Ne, že bych si ho nepamatovala, opak je pravdou, jen jsem si letošní Silvestr prožila velmi netradiční formou a to formou tradičního večeru, kdy se prostě člověku nechce ven jít pařit, jen kvůli tomu, že paří všichni ostatní.
Nutno ale dodat, že ohňostroje nad Hradcem byly krásné :)

A pokud "jak na Nový rok, tak po celý rok", tak budu celý příští rok velmi čistotná, s energií do uklízení a velmi chytrá, protože se budu celý rok učit.
Haha, vtip na konec.

Všem Vám přeji šťastný rok 2013! Ať se Vám ve všem daří, a ať už byl Váš rok 2012 jakýkoli, přeji Vám, aby tenhle nastávající byl JEŠTĚ LEPŠÍ! :)

novoroční příspěvek

... bude zítra, slibuju. Teda... POŘÁDNÝ novoroční příspěvek.
Moc jsem chtěla dneska něco napsat, ale pak mi došlo, že jsem nedala ani vánoční, ani silvestrovský, ani novoroční příspěvek, tak sem nebudu přeci psát nějaké bezduché kecy dříve než napíšu novoroční příspěvek, ne?
Můžu vám je sem přeci napsat potom...