no, nemá talent...

NOTE TO MYSELF: Nemysli si, že jsi šikovná a že si jen tak změníš šablonu na blogu, kdy se ti zachce.
Ti méně šťastní z vás, které napadlo se v posledních dvou hodinách podívat na můj blog, mohli postupně zaregistrovat asi tak 4000 různých šablon, které jsem vyzkoušela, abych se nakonec vrátila opět k téhle.
A ani ten návrat nebyl tak jednoduchý.
Jistě, Blogger umožňuje si ZÁLOHOVAT vaší šablonu, kterou tam zrovna máte, i s veškerými úpravami textu, a přizpůsobeními, co si vytvoříte. Ale proč by si to někdo jako JÁ zálohoval, že?
...
Sečteno, podtrženo, jen tak nějakou změnu vzhledu nečekejte, energie na změny mě opět přešla :)

noční příspěvek V.

Když jsem byla (sama a vyděšená) na cestě z plesu a padesát metrů přede mnou šla skupinka chlapců/pánů a házeli kolem sebe odpadkové koše po parku, rodil se mi v hlavě noční příspěvek. A byl relativně vesele laděný.
Pak jsem dorazila domů a přesně po tom, co jsem se zula a uklidila kabát, mi zazvonil telefon a já byla přemluvena, abych ještě šla ven. Nejdřív to vypadalo, že by to mohlo být něčemu užitečné.
Pak jsem si ale poslechla spoustu sprostých slov a spoustu sprostých slov jsem velmi nahlas řekla i já a po nich se otočila a vrátila se domů. Váhám tedy, jak tento noční příspěvek pojmout.

polka, již 22.12. - is this the end?

Hlavou se mi honí věty, které jsem si tam připravovala cestou domů a mezi ně se prolínají sprostá slova (ať už ta vyslechnutá, nebo ta vyřčená), nejsem tedy schopná napsat asi ani jedno.
...
Ne! Uděláme to jinak, přátelé, kamarádi.
Protože se mi sprostá slova příčí a to, co jsem předvedla venku se mi už dlouho nepovedlo a doufám nepovede, tak to prostě spolknu a napíšu to, co jsem původně chtěla.

Tak tedy... až teď - noční příspěvek V.

Svět neskončil, což je kind of disappointing, vezmeme-li v úvahu, jak o tom skoro každý a parlé. Tak nějak jsme alespoň něco avons attendu, ne? Ale nothing happened a my musíme go on. La vérité je, že jsem si nemyslela, že se něco truly stane. Hlavní, co mě na tom trochu zajímalo, byly les réaction lidí "after". Teď je 2:16 a.m. a je réfléchis sur tím, co se zítra objeví ve zprávách a tommorow's newspaper. Další věc, nad kterou jsem in connection s koncem světa přemýšlela, c'était chování lidí v čas, kdy to podle nich MĚLO přijít. How many lidí se zavřelo do atomových krytů? Combien de lidí si tento den zařídilo tak, jako by to opravdu byl ten last one?
Well, on verra. Demain est en train de coming. Co bude svět faire, potom, co finds out, že žádný konec, o kterém se mluvilo už tak long time, prostě nebyl?
Or.... Co když se quelque chose opravdu stalo, ale my to around us prostě neuvidíme a nebudeme schopni vnímat? Kdyby to takhle bylo, there's nothing, co by mě drželo od toho aller au lit a usnout, protože tím pádem tady je no reason to přemýšlet o tom, n'est-ce pas?

Tímto jsem vám pouze chtěla prezentovat, co vymýšlí můj (opravdu dost střízlivý, nekecám) mozek potom, co byl venku ve společnosti, kalit, pařit, whatever... dvě noci za sebou a měl minimum pořádného spánku.
A kdybych byla z těch, co rádi mluví sprostě, uvedla bych to něčím ve stylu "Ano, a takovéhle s***** vyplivne můj mozek, když moc kalí a málo spí.".
Ale taková já nejsem, takže jsem to takhle neřekla. Já jsem jen drobet zamyšlená a naštvaná zároveň.
Tak tedy dobrou noc, já jdu dospat ty dvě noci.

O tom, jak jsme včera v noci naháněli labuť, o tom vám můžu říct někdy jindy...

blogovací jedenáctka

Dnes to bude dlouhé.

Přes jeden blog, doklikala jsem se na další blog, jak už to tak bývá, a objevila jsem zajímavou věc.
Zajímavou řetězovou "hru" budeme-li to tak nazývat. Asi sleduju málo blogů, protože mě to ještě minulo. Napravím to ale (obojí) a přidám se do řetězce. Pokud by někdo další (pravděpodobně hlavně z těch blogujících) stál o to, se také přidat, rozhodně máte možnost.
Zde tedy pravidla:

1. Napiš o sobě 11 zajímavostí.
2. Odpověz na 11 otázek od bloggera, který tě do toho zatáhl.
3. Vymysli svých 11 otázek pro dalších 11 bloggerů.

(na rovinu přiznávám, že vím, že není šance, že by můj blog sledovalo tolik lidí, natož aby se jich našlo tolik, aby zodpověděly mé otázky)

11 zajímavostí o mně (no, teď jsem na sebe opravdu zvědavá)

1. Ač se to někdy používá pouze jako slovní obrat, mám tu úžasnou schopnost, změnit si svojí náladu jako lusknutím prstů. Jediná věc, co mi stačí je ta správná písnička. Potřebujete mě v nějaké náladě? Vyberte správnou hudbu a za přibližně 3-4 minuty (podle délky vámi vybrané písničky) mě v ní máte... Ne vždy je to výhodná vlastnost.
2. Jakmile je jakákoli písnička v angličtině, nedovedu nevnímat text. Opravdu nedovedu.
3. Dostáváme se k jazykům. Konečně studuji to, na co jsem se několik let těšila. Angličtinou a francouzštinou dýchám, žiji, existuji. Když nevím co, otevřu nějakou knihu a uteču do světa, kde můj mozek přemýšlí v jiném jazyce.
4. Díky tomuhle mám zvláštní... zálibu, dejme tomu, v lidech, kteří mají k nějakému z těchto jazyků vztah. Ale no dobře, řekněme to rovnou a nechoďme kolem horké kaše, pokud na mě kluk promluví úžasnou angličtinou, je to pro mě jako kopnutí zezadu do kolen (rozumějte - podlamují se mi.).
5. Chci učit. Vím, že je to zvláštní a nevím, jak dlouho mi to vydrží, ale chci to alespoň zkusit na nějaký ten rok. Sice chci učit a dělat s dětmi (ne teda s těmi ve věku základní školy), ale vzhledem k tomu, kolik malých dětí se kolem mě teď pohybuje (3 sourozenci (5,7,10), 1 bratranec (2) + další 2 bratranci(3,2), kteří se kolem mě JEŠTĚ tolik nepohybují, ale nebojím se, že by to nepřišlo), jsem si docela dost jistá, že moje vlastní děti mají ještě spoustu času na to, aby si vybraly, jestli se mi narodí jako leváci, aby mi udělaly radost.
6. Řeším věci rychle. Řeším je hned a teď. Něco se děje, jdu a řeším to. Někdo se trápí, jdu a pomáhám mu. Já se trápím, jdu a řeším to. Nečekám, až se věci vyřeší samy. Když na to musím čekat, ubíjí mě to.
7. Nevím, opravdu nevím a nedovedu vysvětlit proč a jak a kdy jsem začala mít ráda hrochy, už se, prosím, nikdo neptejte.
8. Nemám ráda svoje kolena. Taky nevím proč.
9. Mám neutichající touhu těšit lidi kolem sebe. Jakmile si mě někdo pustí k sobě a prozradí pár věcí, které má rád, můj mozek je automaticky začne registrovat úplně všude a já nemůžu jinak, než je jakkoli využívat abych dotyčného potěšila. Bez ohledu na to, dostanu-li něco zpátky. Taky to není vždy výhoda, ale nemůžu si pomoct.
10. Jsem už přejedená typicky českých jídel. Od malička jsou mi servírována typicky česká jídla z kuchyně mojí babičky. Jsou výborná, to ne, že ne. Ale víte jak...
11. Probouzím se ze spaní. Už několik let mám špatné sny, hnusné, realistické, málokdy mystické, či strašidelné. Nebudím se zpocená, ani ubrečená. Budím se s prudkých nádechem, někdy doprovázeným výkřikem. A poté nemůžu hodinu a půl usnout. Spím-li sama, jsou tohle chvíle, kdy volám kamarádům. A mám takové, kteří už nejsou překvapení.

A protože mě do toho zatáhla (pro mě nově objevená) bloggerka KlaPi, zde jsou odpovědi na jejich 11 otázek:

1. Kdyby měl svět opravdu skončit, jak byste strávili poslední den před jeho koncem? Upřímně? Přemýšlela jsem o tom a nejsem si úplně jistá. Dost možná s lidmi, kteří by si vybrali strávit ho se mnou, protože ať už by se to mělo stát jakkoli, nechtěla bych být sama. Co bychom dělali? Popili, popovídali, možná dali vodnici, aby to pro nás alespoň před tím koncem mělo trochu pohodovou atmosféru. Rozhodně bych nechtěla sedět v atomovém krytu pod zemí. Když už, tak už.
2. Pokud byste měli možnost se přesunout v čase bez možnosti návratu, udělali byste to? Kam byste se posunuli? Otázky tohohle typu nemám moc ráda. Tady je ale jeden rozdíl a to ten, že tady je doplněna ta poznámka o návratu. Kdybych se nemohla vrátit, nepřesunovala bych se nikam. A to se dá buď rozvést na hodně dlouho a nebo vůbec. Takže Tečka.
3. Ebook nebo papír? Papír. A myslím, že to se u mě jen tak nezmění.
4. Kontrola internetu - ano, nebo ne? Všechno má svou míru a pravděpodobně jsou věci, které by se trochu hlídat měly, ale všeho moc škodí.
5. Eutanázie - ano, nebo ne? Když jsem až teď při odpovídání došla k téhle otázce, musela jsem se pousmát. Poslední dobou mluvím o tomhle tématu docela často. Takže - ano. Měla jsem v rodině člověka, o kterém si troufám tvrdit, že kdyby tehdy mohl, tak by to udělal, ač by to část jeho rodiny špatně nesla. Viděla jsem, jak to vypadá, když někdo pomalu umírá na nemoc, o které pak už ani neví a díky které poté neví už ani o sobě. A vím, že tuhle nemoc mám v genech a možnost tu je. A takový konec já bych nechtěla. Pro sebe ani pro nikoho. Takže za mě - ANO.
6. Jaké jsou vaše představy o ideálním domově? Taky velmi zajímavá otázka, dneska se nad sebou hodně zamýšlím. Ideální je domov, kde jsou lidé schopní spolu komunikovat. (Budu o domově uvažovat jako o rodině, ne jako místě, jen aby bylo jasno.) Ideální domov je tam, kde když dojde na problém a je jasné, že se nedojde k ideálnímu řešení, tak jsou lidé schopní o tom mluvit, pochopit se a minimálně si vysvětlit svoje stanoviska a dojít k něčemu, díky čemu nebude nikomu ublíženo. A ještě jedna myšlenka mě napadá a ta asi přesně vystihuje moje pocity ohledně téhle otázky - ideální domov, je místo, o kterém když řeknete "Jedu domů.", tak se tam budete opravdu těšit.
7. Jaký je váš nejoblíbenější blog? Nedovedu posoudit a nebudu.
8. Věříte v astrologii a zodiak? Sedí na vás charakteristiky vašeho znamení? Dovolím si odpovědět ve stylu Járy Cimrmana - podle charakteristiky mého znamení mám skepticismus v krvi, na astrologii tedy nevěřím.
9. Když potřebujete nějaký dobrý nápad, kde a jak čerpáte inspiraci? Vyrazím ven do ulic města. Podle nálady buď s někým, komu budu povídat já a on mně a nebo sama s hudbou v uších. A čekám. A ono něco přijde. A nebo třeba taky ne a já musím jindy znovu.
10. Který jazyk byste chtěli umět a proč? Ještě lépe, co možná nejlépe bych chtěla samozřejmě francouzštinu a angličtinu. Ale kdybych měla nějaký přidat, zvolila bych asi španělštinu a to kvůli Jižní Americe (tu portugalštinu v Brazílii bych pořešila nějak jinak).
11. Jaký je váš oblíbený způsob odreagování se? Vždy to zahrnuje hudbu. Pak už jen přijde na to, co zrovna potřebuju. Někdy je to tanec, od klasických tanců na plese až po tančení sama se sebou se sluchátky po prázdném bytě. Jindy je to procházka s hudbou v uších a jindy prosté rozplacnutí se na posteli, zavření očí a vnímání melodie.

Myslela jsem si, že to bude těžké. Teď možná přijde něco ještě těžšího - vymýšlení mých vlastních, smysluplných   11 otázek. Jdeme na to?

1. Jaký význam ve vašem životě má hudba?
2. Co pro vás znamená pojem "nejlepší přítel"? Myslíte, že jich může být více nebo je vždy jen JEDEN?
3. Jak byste jedním slovem popsali slovo sebevražda?
4. V jaké situaci se vám stalo/stává, že vám dochází slova?
5. Při představě, že z rakety ve vesmíru koukáte na Zemi, co vás napadá za myšlenky?
6. Trochu z jiného soudku... umíráte, a za ruku vás může držet právě jeden člověk. Kdo by to byl?
7. Co by vás motivovalo k tomu, abyste opustili svoji rodnou zemi a odjeli žít do ciziny?
8. Jaký názor máte na drogy?
9. Kdybyste do konce života měli každý týden, pravidelně udělat jednu věc, kterou jiní lidé nedělají, co by to bylo?
10. Když se ráno probudíte, co bývá vaše první myšlenka?
11. Usínání - za tmy, v tichu, při světle lampičky, s hudbou, filmem, ... ? Proč?

Tak, nějak jsem to dala dohromady... Snad je to stravitelné. Děkuji těm, kteří vydrželi do konce.

Pokud se někdo z blogujících přítomných rozhodne pokračovat v řetězci, budu ráda, když mi dá nějakou odezvu ;)

Já už nad sebou dneska přemýšlela až moc, řekla bych :)

po šílené noci

No.. to byla noc. Ráda bych řekla, že byla prokalená nebo tak něco, faktem ale je, že ne, že byla v posteli na koleji, v pokoji, kde jsem zrovna teď sama. Sny byly šílené. Opět jsem se jednou probudila s křikem a ten, po kterém jsem se probudila teď ráno, sice nezpůsobil křik, ale nepříjemný byl taky.
Plus mám rýmu. A jakou! A vzhledem k těm snům a nebo i vlastně myšlenkám, které mě napadají, myslím, že ji mám i na mozku.

úterní sraz

To by bylo pár příjemných slov na úvod (omlouvám se, jsem opravdu jen chvíli vzhůru a třeští mi hlava).
Kdy jsem naposledy psala? Jo, to byly ty stromky, že? Takže to bylo tak nějak přesně před týdnem...
Následoval tedy další týden v Hradci. Škola? Klasika. Jeden zápočet, kam paní doktorka přišla o 40 minut později, ale poté nám to vynahradila tím, že polovinu času testu prostě nebyla ve třídě... Jedna akce "sraz angličtinářů" (rozumějte lidí na oboru), kde se nás sešlo 5 a to já ještě přišla pozdě.
A pak přišla asi nejzajímavější věc týdne (pro mě tedy) - hospitace na mojí bývalé škole. Jen mě mrzí, že z toho nemám žádné fotky... Odhospitovala jsem si jak hodinu francouzštiny, tak angličtiny. Vzhledem k tomu, že mě studenti znají (inu, tak, nejsem pryč ani půl roku), dost z nich jsem značně rozhodila a znervóznila. S oběma učitelkami jsem parádně popovídala a den ve škole si užila :)
Další dění dne, to jest dohady s rodinou, radši vynechám, nemusím se rozčilovat ještě zpětně, ne? :)

páteční kluby

Ještě v pátek jsem vyrazila zpět do Hradce, musím se přeci přes víkend v klidu učit. (Kolik z vás mi bude věřit, že jsem se zatím nějak hodně učila?) Ale tak to by byla nuda, kdyby byl klid, že?
V pátek večer jsme ještě se spolubydlící vyrazily do města, trochu odreagovat.

sobotní pohotovost

A v sobotu trocha dobrodružství! Volala mi spolužačka, o které vím, že tu také zůstala na víkend, bydlí jen v jiném vchodě kolejí. Říkala mi předem, že se bude ozývat kvůli učení a nervům, tak jsem nebyla překvapená, když se objevilo na telefonu její jméno. Když se mě ale roztřeseným hlasem zeptala, co se děla s popáleninami, to už bylo něco trošičku jiného. Vyjely jsme tedy na pohotovost a nechaly kamarádce ošetřit břicho. Vše dobře dopadlo, i když jsem si v jednu chvíli myslela, že s sebou v čekárně (s už ošetřeným a obvázaným břichem) sekne, to jsem se opravdu bála... Cesta domů byla v klidu a já ji donutila dojít si na byt pro věci a protože tam nikoho neměla, tak zůstat u nás, kdyby něco... Toliko k sobotě...
Jo, možná ještě to, že jsem rozkoukala další seriál. Nesuďte mě, prostě ... to jinak nějak nejde.

Neděle právě začíná, uvidíme, co ta pro nás má. (zatím pouze déšť)
Pěkný den!

Nová tradice?

Z původní procházky výlet autem, protože je zima.
Z výletu spontánní akce "budeme se fotit u stromků".
Objíždění města (a jiného města, kde jsme se ztratily) a okolních vesnic.
V plánu jsou další!
aneb...
Let the tradition of TREE TRIPS begin!