po šílené noci

No.. to byla noc. Ráda bych řekla, že byla prokalená nebo tak něco, faktem ale je, že ne, že byla v posteli na koleji, v pokoji, kde jsem zrovna teď sama. Sny byly šílené. Opět jsem se jednou probudila s křikem a ten, po kterém jsem se probudila teď ráno, sice nezpůsobil křik, ale nepříjemný byl taky.
Plus mám rýmu. A jakou! A vzhledem k těm snům a nebo i vlastně myšlenkám, které mě napadají, myslím, že ji mám i na mozku.

úterní sraz

To by bylo pár příjemných slov na úvod (omlouvám se, jsem opravdu jen chvíli vzhůru a třeští mi hlava).
Kdy jsem naposledy psala? Jo, to byly ty stromky, že? Takže to bylo tak nějak přesně před týdnem...
Následoval tedy další týden v Hradci. Škola? Klasika. Jeden zápočet, kam paní doktorka přišla o 40 minut později, ale poté nám to vynahradila tím, že polovinu času testu prostě nebyla ve třídě... Jedna akce "sraz angličtinářů" (rozumějte lidí na oboru), kde se nás sešlo 5 a to já ještě přišla pozdě.
A pak přišla asi nejzajímavější věc týdne (pro mě tedy) - hospitace na mojí bývalé škole. Jen mě mrzí, že z toho nemám žádné fotky... Odhospitovala jsem si jak hodinu francouzštiny, tak angličtiny. Vzhledem k tomu, že mě studenti znají (inu, tak, nejsem pryč ani půl roku), dost z nich jsem značně rozhodila a znervóznila. S oběma učitelkami jsem parádně popovídala a den ve škole si užila :)
Další dění dne, to jest dohady s rodinou, radši vynechám, nemusím se rozčilovat ještě zpětně, ne? :)

páteční kluby

Ještě v pátek jsem vyrazila zpět do Hradce, musím se přeci přes víkend v klidu učit. (Kolik z vás mi bude věřit, že jsem se zatím nějak hodně učila?) Ale tak to by byla nuda, kdyby byl klid, že?
V pátek večer jsme ještě se spolubydlící vyrazily do města, trochu odreagovat.

sobotní pohotovost

A v sobotu trocha dobrodružství! Volala mi spolužačka, o které vím, že tu také zůstala na víkend, bydlí jen v jiném vchodě kolejí. Říkala mi předem, že se bude ozývat kvůli učení a nervům, tak jsem nebyla překvapená, když se objevilo na telefonu její jméno. Když se mě ale roztřeseným hlasem zeptala, co se děla s popáleninami, to už bylo něco trošičku jiného. Vyjely jsme tedy na pohotovost a nechaly kamarádce ošetřit břicho. Vše dobře dopadlo, i když jsem si v jednu chvíli myslela, že s sebou v čekárně (s už ošetřeným a obvázaným břichem) sekne, to jsem se opravdu bála... Cesta domů byla v klidu a já ji donutila dojít si na byt pro věci a protože tam nikoho neměla, tak zůstat u nás, kdyby něco... Toliko k sobotě...
Jo, možná ještě to, že jsem rozkoukala další seriál. Nesuďte mě, prostě ... to jinak nějak nejde.

Neděle právě začíná, uvidíme, co ta pro nás má. (zatím pouze déšť)
Pěkný den!