neděle 16. prosince 2012

po šílené noci

neděle 16. prosince 2012
No.. to byla noc. Ráda bych řekla, že byla prokalená nebo tak něco, faktem ale je, že ne, že byla v posteli na koleji, v pokoji, kde jsem zrovna teď sama. Sny byly šílené. Opět jsem se jednou probudila s křikem a ten, po kterém jsem se probudila teď ráno, sice nezpůsobil křik, ale nepříjemný byl taky.
Plus mám rýmu. A jakou! A vzhledem k těm snům a nebo i vlastně myšlenkám, které mě napadají, myslím, že ji mám i na mozku.
úterní sraz
To by bylo pár příjemných slov na úvod (omlouvám se, jsem opravdu jen chvíli vzhůru a třeští mi hlava).
Kdy jsem naposledy psala? Jo, to byly ty stromky, že? Takže to bylo tak nějak přesně před týdnem...
Následoval tedy další týden v Hradci. Škola? Klasika. Jeden zápočet, kam paní doktorka přišla o 40 minut později, ale poté nám to vynahradila tím, že polovinu času testu prostě nebyla ve třídě... Jedna akce "sraz angličtinářů" (rozumějte lidí na oboru), kde se nás sešlo 5 a to já ještě přišla pozdě.
A pak přišla asi nejzajímavější věc týdne (pro mě tedy) - hospitace na mojí bývalé škole. Jen mě mrzí, že z toho nemám žádné fotky... Odhospitovala jsem si jak hodinu francouzštiny, tak angličtiny. Vzhledem k tomu, že mě studenti znají (inu, tak, nejsem pryč ani půl roku), dost z nich jsem značně rozhodila a znervóznila. S oběma učitelkami jsem parádně popovídala a den ve škole si užila :)
Další dění dne, to jest dohady s rodinou, radši vynechám, nemusím se rozčilovat ještě zpětně, ne? :)
páteční kluby
Ještě v pátek jsem vyrazila zpět do Hradce, musím se přeci přes víkend v klidu učit. (Kolik z vás mi bude věřit, že jsem se zatím nějak hodně učila?) Ale tak to by byla nuda, kdyby byl klid, že?
V pátek večer jsme ještě se spolubydlící vyrazily do města, trochu odreagovat.
sobotní pohotovost
A v sobotu trocha dobrodružství! Volala mi spolužačka, o které vím, že tu také zůstala na víkend, bydlí jen v jiném vchodě kolejí. Říkala mi předem, že se bude ozývat kvůli učení a nervům, tak jsem nebyla překvapená, když se objevilo na telefonu její jméno. Když se mě ale roztřeseným hlasem zeptala, co se děla s popáleninami, to už bylo něco trošičku jiného. Vyjely jsme tedy na pohotovost a nechaly kamarádce ošetřit břicho. Vše dobře dopadlo, i když jsem si v jednu chvíli myslela, že s sebou v čekárně (s už ošetřeným a obvázaným břichem) sekne, to jsem se opravdu bála... Cesta domů byla v klidu a já ji donutila dojít si na byt pro věci a protože tam nikoho neměla, tak zůstat u nás, kdyby něco... Toliko k sobotě...
Jo, možná ještě to, že jsem rozkoukala další seriál. Nesuďte mě, prostě ... to jinak nějak nejde.

Neděle právě začíná, uvidíme, co ta pro nás má. (zatím pouze déšť)
Pěkný den!

0 krát komentováno: