blogovací jedenáctka

Dnes to bude dlouhé.

Přes jeden blog, doklikala jsem se na další blog, jak už to tak bývá, a objevila jsem zajímavou věc.
Zajímavou řetězovou "hru" budeme-li to tak nazývat. Asi sleduju málo blogů, protože mě to ještě minulo. Napravím to ale (obojí) a přidám se do řetězce. Pokud by někdo další (pravděpodobně hlavně z těch blogujících) stál o to, se také přidat, rozhodně máte možnost.
Zde tedy pravidla:

1. Napiš o sobě 11 zajímavostí.
2. Odpověz na 11 otázek od bloggera, který tě do toho zatáhl.
3. Vymysli svých 11 otázek pro dalších 11 bloggerů.

(na rovinu přiznávám, že vím, že není šance, že by můj blog sledovalo tolik lidí, natož aby se jich našlo tolik, aby zodpověděly mé otázky)

11 zajímavostí o mně (no, teď jsem na sebe opravdu zvědavá)

1. Ač se to někdy používá pouze jako slovní obrat, mám tu úžasnou schopnost, změnit si svojí náladu jako lusknutím prstů. Jediná věc, co mi stačí je ta správná písnička. Potřebujete mě v nějaké náladě? Vyberte správnou hudbu a za přibližně 3-4 minuty (podle délky vámi vybrané písničky) mě v ní máte... Ne vždy je to výhodná vlastnost.
2. Jakmile je jakákoli písnička v angličtině, nedovedu nevnímat text. Opravdu nedovedu.
3. Dostáváme se k jazykům. Konečně studuji to, na co jsem se několik let těšila. Angličtinou a francouzštinou dýchám, žiji, existuji. Když nevím co, otevřu nějakou knihu a uteču do světa, kde můj mozek přemýšlí v jiném jazyce.
4. Díky tomuhle mám zvláštní... zálibu, dejme tomu, v lidech, kteří mají k nějakému z těchto jazyků vztah. Ale no dobře, řekněme to rovnou a nechoďme kolem horké kaše, pokud na mě kluk promluví úžasnou angličtinou, je to pro mě jako kopnutí zezadu do kolen (rozumějte - podlamují se mi.).
5. Chci učit. Vím, že je to zvláštní a nevím, jak dlouho mi to vydrží, ale chci to alespoň zkusit na nějaký ten rok. Sice chci učit a dělat s dětmi (ne teda s těmi ve věku základní školy), ale vzhledem k tomu, kolik malých dětí se kolem mě teď pohybuje (3 sourozenci (5,7,10), 1 bratranec (2) + další 2 bratranci(3,2), kteří se kolem mě JEŠTĚ tolik nepohybují, ale nebojím se, že by to nepřišlo), jsem si docela dost jistá, že moje vlastní děti mají ještě spoustu času na to, aby si vybraly, jestli se mi narodí jako leváci, aby mi udělaly radost.
6. Řeším věci rychle. Řeším je hned a teď. Něco se děje, jdu a řeším to. Někdo se trápí, jdu a pomáhám mu. Já se trápím, jdu a řeším to. Nečekám, až se věci vyřeší samy. Když na to musím čekat, ubíjí mě to.
7. Nevím, opravdu nevím a nedovedu vysvětlit proč a jak a kdy jsem začala mít ráda hrochy, už se, prosím, nikdo neptejte.
8. Nemám ráda svoje kolena. Taky nevím proč.
9. Mám neutichající touhu těšit lidi kolem sebe. Jakmile si mě někdo pustí k sobě a prozradí pár věcí, které má rád, můj mozek je automaticky začne registrovat úplně všude a já nemůžu jinak, než je jakkoli využívat abych dotyčného potěšila. Bez ohledu na to, dostanu-li něco zpátky. Taky to není vždy výhoda, ale nemůžu si pomoct.
10. Jsem už přejedená typicky českých jídel. Od malička jsou mi servírována typicky česká jídla z kuchyně mojí babičky. Jsou výborná, to ne, že ne. Ale víte jak...
11. Probouzím se ze spaní. Už několik let mám špatné sny, hnusné, realistické, málokdy mystické, či strašidelné. Nebudím se zpocená, ani ubrečená. Budím se s prudkých nádechem, někdy doprovázeným výkřikem. A poté nemůžu hodinu a půl usnout. Spím-li sama, jsou tohle chvíle, kdy volám kamarádům. A mám takové, kteří už nejsou překvapení.

A protože mě do toho zatáhla (pro mě nově objevená) bloggerka KlaPi, zde jsou odpovědi na jejich 11 otázek:

1. Kdyby měl svět opravdu skončit, jak byste strávili poslední den před jeho koncem? Upřímně? Přemýšlela jsem o tom a nejsem si úplně jistá. Dost možná s lidmi, kteří by si vybrali strávit ho se mnou, protože ať už by se to mělo stát jakkoli, nechtěla bych být sama. Co bychom dělali? Popili, popovídali, možná dali vodnici, aby to pro nás alespoň před tím koncem mělo trochu pohodovou atmosféru. Rozhodně bych nechtěla sedět v atomovém krytu pod zemí. Když už, tak už.
2. Pokud byste měli možnost se přesunout v čase bez možnosti návratu, udělali byste to? Kam byste se posunuli? Otázky tohohle typu nemám moc ráda. Tady je ale jeden rozdíl a to ten, že tady je doplněna ta poznámka o návratu. Kdybych se nemohla vrátit, nepřesunovala bych se nikam. A to se dá buď rozvést na hodně dlouho a nebo vůbec. Takže Tečka.
3. Ebook nebo papír? Papír. A myslím, že to se u mě jen tak nezmění.
4. Kontrola internetu - ano, nebo ne? Všechno má svou míru a pravděpodobně jsou věci, které by se trochu hlídat měly, ale všeho moc škodí.
5. Eutanázie - ano, nebo ne? Když jsem až teď při odpovídání došla k téhle otázce, musela jsem se pousmát. Poslední dobou mluvím o tomhle tématu docela často. Takže - ano. Měla jsem v rodině člověka, o kterém si troufám tvrdit, že kdyby tehdy mohl, tak by to udělal, ač by to část jeho rodiny špatně nesla. Viděla jsem, jak to vypadá, když někdo pomalu umírá na nemoc, o které pak už ani neví a díky které poté neví už ani o sobě. A vím, že tuhle nemoc mám v genech a možnost tu je. A takový konec já bych nechtěla. Pro sebe ani pro nikoho. Takže za mě - ANO.
6. Jaké jsou vaše představy o ideálním domově? Taky velmi zajímavá otázka, dneska se nad sebou hodně zamýšlím. Ideální je domov, kde jsou lidé schopní spolu komunikovat. (Budu o domově uvažovat jako o rodině, ne jako místě, jen aby bylo jasno.) Ideální domov je tam, kde když dojde na problém a je jasné, že se nedojde k ideálnímu řešení, tak jsou lidé schopní o tom mluvit, pochopit se a minimálně si vysvětlit svoje stanoviska a dojít k něčemu, díky čemu nebude nikomu ublíženo. A ještě jedna myšlenka mě napadá a ta asi přesně vystihuje moje pocity ohledně téhle otázky - ideální domov, je místo, o kterém když řeknete "Jedu domů.", tak se tam budete opravdu těšit.
7. Jaký je váš nejoblíbenější blog? Nedovedu posoudit a nebudu.
8. Věříte v astrologii a zodiak? Sedí na vás charakteristiky vašeho znamení? Dovolím si odpovědět ve stylu Járy Cimrmana - podle charakteristiky mého znamení mám skepticismus v krvi, na astrologii tedy nevěřím.
9. Když potřebujete nějaký dobrý nápad, kde a jak čerpáte inspiraci? Vyrazím ven do ulic města. Podle nálady buď s někým, komu budu povídat já a on mně a nebo sama s hudbou v uších. A čekám. A ono něco přijde. A nebo třeba taky ne a já musím jindy znovu.
10. Který jazyk byste chtěli umět a proč? Ještě lépe, co možná nejlépe bych chtěla samozřejmě francouzštinu a angličtinu. Ale kdybych měla nějaký přidat, zvolila bych asi španělštinu a to kvůli Jižní Americe (tu portugalštinu v Brazílii bych pořešila nějak jinak).
11. Jaký je váš oblíbený způsob odreagování se? Vždy to zahrnuje hudbu. Pak už jen přijde na to, co zrovna potřebuju. Někdy je to tanec, od klasických tanců na plese až po tančení sama se sebou se sluchátky po prázdném bytě. Jindy je to procházka s hudbou v uších a jindy prosté rozplacnutí se na posteli, zavření očí a vnímání melodie.

Myslela jsem si, že to bude těžké. Teď možná přijde něco ještě těžšího - vymýšlení mých vlastních, smysluplných   11 otázek. Jdeme na to?

1. Jaký význam ve vašem životě má hudba?
2. Co pro vás znamená pojem "nejlepší přítel"? Myslíte, že jich může být více nebo je vždy jen JEDEN?
3. Jak byste jedním slovem popsali slovo sebevražda?
4. V jaké situaci se vám stalo/stává, že vám dochází slova?
5. Při představě, že z rakety ve vesmíru koukáte na Zemi, co vás napadá za myšlenky?
6. Trochu z jiného soudku... umíráte, a za ruku vás může držet právě jeden člověk. Kdo by to byl?
7. Co by vás motivovalo k tomu, abyste opustili svoji rodnou zemi a odjeli žít do ciziny?
8. Jaký názor máte na drogy?
9. Kdybyste do konce života měli každý týden, pravidelně udělat jednu věc, kterou jiní lidé nedělají, co by to bylo?
10. Když se ráno probudíte, co bývá vaše první myšlenka?
11. Usínání - za tmy, v tichu, při světle lampičky, s hudbou, filmem, ... ? Proč?

Tak, nějak jsem to dala dohromady... Snad je to stravitelné. Děkuji těm, kteří vydrželi do konce.

Pokud se někdo z blogujících přítomných rozhodne pokračovat v řetězci, budu ráda, když mi dá nějakou odezvu ;)

Já už nad sebou dneska přemýšlela až moc, řekla bych :)