
Teď zrovna sedíme na francouzské fonetice, která se dneska francouzské fonetiky vůbec netýká a i přesto to celkově budou 4 hodiny v téhle třídě (kde už jsme předtím seděli dvě hodiny na francouzské literatuře), s očima, které odmítají přijmout fakt, že musí zůstat otevřené a hlavou, která je přesvědčená, že ruce na lavici by teď byly tím nejlepším polštářem ze všech.
A kdyby to náhodou nestačilo, tak by se když tak dal využít i ten svetr.
Juhů! To je ale super stav! Nevnímám, tak jak bych měla, mám tendenci velmi sarkasticky reagovat na cokoliv, co se kolem mě děje a přemýšlím o tom, kolik sněhových vloček se vejde na jednu větev stromu, aniž by ty krajní padaly dolů.
Ale věřím tomu, že pan docent prezentuje opravdu velmi zajímavé fotky.
A to je teprve deset dopoledne.
0 krát komentováno:
Okomentovat