k četbě

I přes nakupování klasik a zásobením (víceméně ještě budoucí) knihovny si stále užívám, že nemusím číst "povinnou četbu" (nebo jak naše paní profesorka angl. literatury říká "vrcholná díla světové literatury, která budu nazývat povinnou četbou jen proto, abyste věděli, že si je musíte přečíst") a mohu se ještě ponořit do veselých knížek, ke kterým jsem se dlouho nedostala.
Takže jsem konečně dokončila Malé bohy od Pratchetta.
A dočetla jsem je se svou novou záložkou.

Fotila jsem ve škole na chodbě, tak není moc podařená...

první týden - bydlíme

Od pondělí 17.9.

Příjezd do Hradce proběhl v klidu, s Ivčou samy v autě, bez citových výlevů našich rodičů jsme dojely na koleje, vyzvedly klíče a pak už každá sama jsme vyrazily do našich nových bytů. Tak zaprvé (ano, já vím, že bych neměla být překvapená) byty vůbec nevypadaly jako na fotkách. Nemluvě o tom, že jsem přišla do bytu, kde nikdo jiný ještě nebyl, takže nebyl ani trochu zabydlený. Všude špína a bordel. Ano, opět opakuji, že vím, že jsem neměla být v takovém šoku. Ale poněkud odpadlo těšení na nový život.

Čtyři hodiny po příjezdu o Hradce mě čekala první akce a to Welcome party s ESN Buddy Systém UHK, kterým jsem se akčně zapsala hned na úvodní přednášce pro prváky. Party v klubu, kde se mluvilo hlavně anglicky, protože tu byli lidé z celého světa (erasmáci, samozřejmě), probíhala parádně a já se opět natěšila, jaké to bude super.

Úterý

Krom úklidu bytu nic extra, až opět večer další akce s buddíkama, konkrétně grilovačka, která byla přímo před našimi kolejemi, tak proč nejít J Poznala jsem zase o pár lidí víc, bavila se s dalšími zahraničními studenty (aka zahraňáky).

Dalším zajímavým dnem byl čtvrtek, kdy jsem společně s jedním buddíkem a skupinou erasmáků (převážně Taiwanci) vyrazila směr horolezecká stěna. Už dlouho jsem chtěla zkusit, tak proč ne takhle, kde jsem zkusila dvě stezky a nemusela se bát, že bych v tom byla sama, když spousta z nich po zdi také nikdy předtím nelezla. Bonusem mi bylo seznámení s příjemnou Němkou, se kterou doufám, že se na nějaké akci ještě potkáme, sedly jsme si J

V pátek už jsme na bytě byly… teď abych nekecala… myslím, že 3 nebo 4. Omlouvám se, splývá mi to. Celkový počet nás je 6, po 3 na jednom pokoji. Do neděle už jsme tam byly všechny. V neděli proběhlo ještě takové menší stěhování obyvatel, ale teď už je všechno (a všechny) na svém místě.

Pokoje se postupně zabydlovaly, stejně tak kuchyň. Poličky se plnily (po tom, co se umyly) a my se začínaly cítit více jako doma. Takže ano, půjde to J

Celým týdnem se samozřejmě prolínalo postupné poznávání města + zařizování věcí, jako karty na MHD, přihlášení do menzy, nalezení všech budov, kde se bude odehrávat výuka a taky způsob jak se z jedné dostat na druhou.

Můj napůl zabydlený zabordelený kout v pokoji.

A nezapomeňme na to, že jsme taky celý týden uklízely, myly a čistily byt, abychom si vůbec mohly vybalit.

Huuu, byl to náročný a pěkný týden v jednom. Po víkendu, který jsem strávila velmi zajímavě (nebojte, nepřijdete o to) jsem natěšeně a nervózně očekávala můj první školní den.

… to be continued …

Program

Program na dny příštího týdne:

• začít školní rok - první hodiny na VŠ
• pořádně se zabydlet na koleji
• doufat, že přijde batoh
• napsat příspěvek na blog o:
• prvním proběhlém týdnu v HK
• silném právě ukončeném víkendu

už skoro

Na řade je "vylévací" příspěvek.

V mém pokoji je opět zase jednou abnormální nepořádek. Tentokrát je to ale jinak než obvykle. Tentokrát je nepořádek... jiný. K obecnému bordelu se přidal kufr, cestovka a krabice. Do těch (a taky kolem nich) postupně přidávám věci, které se mnou v pondělí odjedou na kolej do Hradce.

A co se děje?

Začíná mi silně hrabat. Začínám být nervózní a nejistá. Celou dobu jsem se pouze těšila a brala všechno s nadhledem a pozitivně (což se snažím dělat pořád) a najednou tu mám to balení a spousta věcí s sebou. Normálně jsem taky na delší dobu odjížděla, ale nebylo to stěhování. Ten pocit, že tentokrát si budu přibalovat varnou konvici a vlastní žehličku... mno... zvláštní. A znepokojující. 

Lidi, já se normálně nervózně bojím!

Plus k tomu připočtu nostalgické dojímání se z různých důvodů. Naše gymnázium slaví 75 let, takže včera a dneska probíhají ve městě oslavy. Potkala jsem spolužáky, kamarády a včera večer naši učitelé na náměstí za pomalé hudby vypouštěli lampiony štěstí.

Také jsem pátek dopoledne (a přes poledne) strávila se spolužačkou, kterou jsem celé léto neviděla a kdo ví, kdy jí uvidím zase, bude z ní pražanda. Co se nejbližších kamarádek týče....

Se dvěma jsem měla "poslední" večer v pondělí, protože jedna v úterý stěhovala svou maličkost do Brna. Druhá včera vyrazila směr Zlín. Další pojede až za týden - směr Kladno. No a další jedou se mnou do Hradce, což je alespoň trochu nerozesmutňující ...

Začínám být nervózní z budoucích spolubydlících, programu mimo školu (jedna věc se rýsuje, budu o ní informovat), programu ve škole, života v jiném městě...

....

Mno... ono to zase přejde.

-------

Tak to by bylo, hezký zbytek večera přeju.

Dobrou chuť!

Aneb co dalšího jsem dostala k narozeninám a teď z toho budu jíst na koleji.

Jo, budu tam za magora.

"moji" cestovatelé

Jak jste si mohli všimnout, moje léto bylo většinově pracovní, popřípadě popíjecí. Krom toho, že jsem oslavila dvacetiny (které jsem vlastně ani moc neoslavila :) ), tak se neděly žádné velké akce. Ano, je fakt, že tohle léto pro mě znamenalo hodně, ale k tomu se ještě někdy dostanu, slibuju.
Ale o co mi jde teď? Já sice ne, ale zato mojí kamarádi cestovali. Já měla za úkol něco jiného - úkolovat je, aby mi posílali pohledy. A tak mi chodily :)
Odkud? Francie, Irsko, Německo, Itálie, Řecko, Slovensko (2x) a dokonce i z našeho domácího města :)

A ano, ten pohled s balíky z Německa byl vybrán speciálně pro mě :)

+ čekám ještě další pohledy, ale ty budou během školního roku a tímhle jsem chtěla zakončit prázdninové cestování.

konec léta

S koncem léta přichází zavírání venkovních podniků. A tak nám zavřeli už i Corridu (kam jsem chodila za Evčou na víno)... Kam budu ten týden do odjezdu na školu chodit??? Pardon, výkřik do prázdna...
Končí pro mě léto, kdy jsem věděla, že můžu vyrazit sama a za 5 minut budu mít s kým povídat a krásně posedět na baru s kamarády (na obou stranách baru), najíst se a popít. Hodněkrát jsme tam byli do rána, hodněkrát jsem dostala něco navíc (jakože ochutnat a zkontrolovat jestli to je dobrý) - hlavně nezapomenu na salát s pestem... ňamy.
Už jsem zkoušela ukecat hlavního kuchaře, jestli by během toho týdne něco opět neukuchtil více soukromě. Říkal, že není problém, tak nevím, jestli si dělal srandu nebo ne :)
No a jak (čím) pořádně zapít to, že se zavírá podnik, kde celé léto fungujete docela protekčně?
Pořádným drinkem.... ..... Teplým kakaem!

2013

Tradičně jako každý rok se připravujeme na ten příští.

Protože a poněvadž už mám diář, tak nebude konec světa.

čtivo

Vážně nevím, jak to bude pokračovat, když to takhle půjde dál. Kupuju a dostávám knížky opravdu v rychlejším tempu, než v jakém je stíhám číst.
Kupříkladu jsem opět navštívila místní antikvariát.
Ohledně Fulghuma jsem se nechala inspirovat Matějem. ;)

A pak jsem taky dostala od Evči jednu narozeninovou do mé skromné zeměplošské sbírky.

Mimochodem zaznamenali jste Den nepřečtených knih? Já ano, a tak jsem se vrhla na jednu ze své, už výše zmíněné, zeměplošské sbírky. Všechny je mám přečtené až na jednu, o kterou jsem se mockrát snažila, ale nikdy jsem se nedostala přes 30 stránek. Tak jsem jí dala šanci, na počest tohoto "svátku".

Také jsem, tak jako mnoho dalších, svůj výběr vyfotila a podělila se o něj přes instragram/twitter. Bylo zajímavé koukat, co si kdo vybral, do čeho se kdo začetl. Já sama jsem se k této události dostala přes článek zveřejněný na stránkách Reflexu. Zaujalo mě to na první pohled, prošla jsem poličky a hned jak jsem jí viděla, věděla jsem, že to bude ona.

Teď, když mě omluvíte, si půjdu číst.

nové město

A teď trochu o pátku. Už od začátku léta bylo jasné, že pokud se zapíšu do Hradce, tak 31. srpna se pojede na úvodní přednášku "První rok na Pedagogické fakultě".
Tak jsme vyrazily. Celkem 4 budoucí studentky PdF v jednom autě (a teda i tatínek jedné z nich). Z toho jedna nevyspalá. Houbelec. Žádná z nás pořádně nespala, jen jsme byly každá v jiném stavu.
Lucka nervózní a natěšená.
Markéta unavená takovým klasickým způsobem, kdy se člověk po čase začne všemu smát.
Jana opravdu unavená, ta jediná z nás během cesty usnula.
A já, která spala 4 hodiny, ale vzhledem k mému rannímu kafeti jsem byla k nezastavení (myslím jako v proudu myšlenek a v jejich následném sdělování).
Nemluvě o tom, že kombinace mě a Markéty, pokud jsme v dobré náladě, je vražedná. Já bych se kupříkladu vůbec neměla líčit, protože to stejně všechno smíchy vybrečím a Markéta je potom rozladěná a nepozorná už celý den. A to jsem nezmínila to, jak na tom je naše okolí. Není to hezké :)
Hláška z auta "Nespi.." "Já nespím, mně strašně chčije do ksichtu." mi vydržela celý den.
Nicméně jsme dorazili ke škole a my slečny jsme se vydaly na přednášku.

Přednáška přinesla spoustu věcí navíc, nicméně faktem je, že ty NEJdůležitější jsme už věděly buď ze zápisu a nebo internetu. Ale bylo to fajne :) Největší poznatek pro mě? Během tří let budu muset mít rok ruštinu a rok polštinu. Ale na začátečnické úrovni, tak snad to nějak půjde. Místo polštiny jsem původně chtěla němčinu, ale právě díky přednášce jsem zjistila, že ta bude vycházet ze středoškolské úrovně, tak to pardon...

Když jsme asi v půl třetí dorazily (už jen s Luckou, holky jely autem domů) ke kamarádovi, u kterého jsme měli přespat, byla jsem najednou úplně mrtvá. Ve tři hodiny jsem byla ve stavu kdy jsem seděla na zemi a myslela, že se nezvednu. I přesto mě ale vytáhli a šli jsme do města, kde zrovna začínaly Slavnosti královny Elišky.

Celou dobu bylo pod mrakem a sem tam i pršelo. Přesto jsem se ale zvládla do Hradce Králové naprosto zamilovat. Město se mi líbilo. Slavnosti jsem si (i přes to počasí) také zamilovala. Ze středověké hudby jsem měla husí kůži.

Líbilo se mi, kolik vinoték nám bylo ukázáno a také to, že jsem hned měla šanci zavítat do místního antikvariátu a po nalezení a zakoupení dlouho sháněného dílka jsem slíbila panu prodejci, že mě tam bude mít často. Říkal, že se těší. 

Nesmím zapomenout zmínit, že zrovna když jsme vešli, hrál v antikvariátu francouzský (myslím, že to bylo ono) jazz. To místo mi je souzené :)

Původně bylo v plánu někam vyrazit ještě večer, ať už na zbytek slavností a nebo alespoň někam trochu oslavit ty moje narozeniny, ale vzhledem k tomu, že pak už nepršelo jen trochu a jen občas, zůstali jsme doma. Nemluvě o tom, že v botech, které by se daly ždímat, bych já už nikam ani nešla.

Alespoň jsme zhlédli dvě videa Divadla Járy Cimrmana (přičemž Lucka dostala ode mě i od Zdeňka drobet (od Zdeňka více) vynadáno, že chce učit češtinu a nezná Cimrmana - tak jsme to napravili :) ) a pak už jen šli spát.

Ležela jsem a usínala s pocitem, že se těším, až tu budu moct být a žít.

Lucka naše pocity krásně vystihla písničkou, kterou mi včera večer poslala. Jasně, s trochou nadsázky, ale víte, jak jsme to myslely :) 

už zase jen student

Začněme radostným příspěvkem o tom, že zítra už konečně nebudu vstávat do práce! Po několika týdnech (nějak od začátku července) konečně nebudu muset vstát v půl šesté a vyrazit (většinou pěšky) do práce, kde jsem se každý den akorát rozčilovala a domů chodila naštvaná, s náladou akorát tak do sprchy-do postele-pod peřinu-nevylézt-nemluvit na mě.
Pracovat ve stylu, že půlce lidí (a navíc hlavně těm, co mi "šéfovali") je docela jedno, co a jak rychle dělám a když jsem nějaké papíry donesla hned po tom, co jsem je dodělala, tak se divili, že to mám rychle, protože na to nejsou zvyklí.
Poslední den jsem v práci byla ve čtvrtek, na moje narozeniny (kytička z předešlého příspěvku je od lidí v laboratoři, kde jsem trávila spoustu času, protože s nimi to utíkalo a bylo mi tam fajn :). Na poslední den jsem "změnila šéfa" a kontrolovala administrativu někomu jinému. Ve středu předtím říkal, že mě bude potřebovat na dva dny a byl zklamaný, že v pátek nejdu, že to tím pádem nebude hotové. No tak mě ve čtvrtek pustil o půl hodiny dřív, protože jsem celou tu práci stihla. Upozorňuji, že mojí normální rychlostí!
Prostě srandy kopec a já jsem ráda, že už to je pryč a že teď mě čekají dva týdny volna, třetí den nájezd do Hradce na koleje a čtvrtý týden škola :)

Dovoluji si přidat ranní romantickou fotku z cesty do práce.