V mém pokoji je opět zase jednou abnormální nepořádek. Tentokrát je to ale jinak než obvykle. Tentokrát je nepořádek... jiný. K obecnému bordelu se přidal kufr, cestovka a krabice. Do těch (a taky kolem nich) postupně přidávám věci, které se mnou v pondělí odjedou na kolej do Hradce.
A co se děje?
Začíná mi silně hrabat. Začínám být nervózní a nejistá. Celou dobu jsem se pouze těšila a brala všechno s nadhledem a pozitivně (což se snažím dělat pořád) a najednou tu mám to balení a spousta věcí s sebou. Normálně jsem taky na delší dobu odjížděla, ale nebylo to stěhování. Ten pocit, že tentokrát si budu přibalovat varnou konvici a vlastní žehličku... mno... zvláštní. A znepokojující.
Lidi, já se normálně nervózně bojím!
Plus k tomu připočtu nostalgické dojímání se z různých důvodů. Naše gymnázium slaví 75 let, takže včera a dneska probíhají ve městě oslavy. Potkala jsem spolužáky, kamarády a včera večer naši učitelé na náměstí za pomalé hudby vypouštěli lampiony štěstí.
Také jsem pátek dopoledne (a přes poledne) strávila se spolužačkou, kterou jsem celé léto neviděla a kdo ví, kdy jí uvidím zase, bude z ní pražanda. Co se nejbližších kamarádek týče....
Se dvěma jsem měla "poslední" večer v pondělí, protože jedna v úterý stěhovala svou maličkost do Brna. Druhá včera vyrazila směr Zlín. Další pojede až za týden - směr Kladno. No a další jedou se mnou do Hradce, což je alespoň trochu nerozesmutňující ...
Začínám být nervózní z budoucích spolubydlících, programu mimo školu (jedna věc se rýsuje, budu o ní informovat), programu ve škole, života v jiném městě...
....
Mno... ono to zase přejde.
-------
Tak to by bylo, hezký zbytek večera přeju.
1 krát komentováno:
bát se není čeho, vejška je fajn.;)
Okomentovat