nové město

A teď trochu o pátku. Už od začátku léta bylo jasné, že pokud se zapíšu do Hradce, tak 31. srpna se pojede na úvodní přednášku "První rok na Pedagogické fakultě".
Tak jsme vyrazily. Celkem 4 budoucí studentky PdF v jednom autě (a teda i tatínek jedné z nich). Z toho jedna nevyspalá. Houbelec. Žádná z nás pořádně nespala, jen jsme byly každá v jiném stavu.
Lucka nervózní a natěšená.
Markéta unavená takovým klasickým způsobem, kdy se člověk po čase začne všemu smát.
Jana opravdu unavená, ta jediná z nás během cesty usnula.
A já, která spala 4 hodiny, ale vzhledem k mému rannímu kafeti jsem byla k nezastavení (myslím jako v proudu myšlenek a v jejich následném sdělování).
Nemluvě o tom, že kombinace mě a Markéty, pokud jsme v dobré náladě, je vražedná. Já bych se kupříkladu vůbec neměla líčit, protože to stejně všechno smíchy vybrečím a Markéta je potom rozladěná a nepozorná už celý den. A to jsem nezmínila to, jak na tom je naše okolí. Není to hezké :)
Hláška z auta "Nespi.." "Já nespím, mně strašně chčije do ksichtu." mi vydržela celý den.
Nicméně jsme dorazili ke škole a my slečny jsme se vydaly na přednášku.

Přednáška přinesla spoustu věcí navíc, nicméně faktem je, že ty NEJdůležitější jsme už věděly buď ze zápisu a nebo internetu. Ale bylo to fajne :) Největší poznatek pro mě? Během tří let budu muset mít rok ruštinu a rok polštinu. Ale na začátečnické úrovni, tak snad to nějak půjde. Místo polštiny jsem původně chtěla němčinu, ale právě díky přednášce jsem zjistila, že ta bude vycházet ze středoškolské úrovně, tak to pardon...

Když jsme asi v půl třetí dorazily (už jen s Luckou, holky jely autem domů) ke kamarádovi, u kterého jsme měli přespat, byla jsem najednou úplně mrtvá. Ve tři hodiny jsem byla ve stavu kdy jsem seděla na zemi a myslela, že se nezvednu. I přesto mě ale vytáhli a šli jsme do města, kde zrovna začínaly Slavnosti královny Elišky.

Celou dobu bylo pod mrakem a sem tam i pršelo. Přesto jsem se ale zvládla do Hradce Králové naprosto zamilovat. Město se mi líbilo. Slavnosti jsem si (i přes to počasí) také zamilovala. Ze středověké hudby jsem měla husí kůži.

Líbilo se mi, kolik vinoték nám bylo ukázáno a také to, že jsem hned měla šanci zavítat do místního antikvariátu a po nalezení a zakoupení dlouho sháněného dílka jsem slíbila panu prodejci, že mě tam bude mít často. Říkal, že se těší. 

Nesmím zapomenout zmínit, že zrovna když jsme vešli, hrál v antikvariátu francouzský (myslím, že to bylo ono) jazz. To místo mi je souzené :)

Původně bylo v plánu někam vyrazit ještě večer, ať už na zbytek slavností a nebo alespoň někam trochu oslavit ty moje narozeniny, ale vzhledem k tomu, že pak už nepršelo jen trochu a jen občas, zůstali jsme doma. Nemluvě o tom, že v botech, které by se daly ždímat, bych já už nikam ani nešla.

Alespoň jsme zhlédli dvě videa Divadla Járy Cimrmana (přičemž Lucka dostala ode mě i od Zdeňka drobet (od Zdeňka více) vynadáno, že chce učit češtinu a nezná Cimrmana - tak jsme to napravili :) ) a pak už jen šli spát.

Ležela jsem a usínala s pocitem, že se těším, až tu budu moct být a žít.

Lucka naše pocity krásně vystihla písničkou, kterou mi včera večer poslala. Jasně, s trochou nadsázky, ale víte, jak jsme to myslely :)