už zase jen student

Začněme radostným příspěvkem o tom, že zítra už konečně nebudu vstávat do práce! Po několika týdnech (nějak od začátku července) konečně nebudu muset vstát v půl šesté a vyrazit (většinou pěšky) do práce, kde jsem se každý den akorát rozčilovala a domů chodila naštvaná, s náladou akorát tak do sprchy-do postele-pod peřinu-nevylézt-nemluvit na mě.
Pracovat ve stylu, že půlce lidí (a navíc hlavně těm, co mi "šéfovali") je docela jedno, co a jak rychle dělám a když jsem nějaké papíry donesla hned po tom, co jsem je dodělala, tak se divili, že to mám rychle, protože na to nejsou zvyklí.
Poslední den jsem v práci byla ve čtvrtek, na moje narozeniny (kytička z předešlého příspěvku je od lidí v laboratoři, kde jsem trávila spoustu času, protože s nimi to utíkalo a bylo mi tam fajn :). Na poslední den jsem "změnila šéfa" a kontrolovala administrativu někomu jinému. Ve středu předtím říkal, že mě bude potřebovat na dva dny a byl zklamaný, že v pátek nejdu, že to tím pádem nebude hotové. No tak mě ve čtvrtek pustil o půl hodiny dřív, protože jsem celou tu práci stihla. Upozorňuji, že mojí normální rychlostí!
Prostě srandy kopec a já jsem ráda, že už to je pryč a že teď mě čekají dva týdny volna, třetí den nájezd do Hradce na koleje a čtvrtý týden škola :)

Dovoluji si přidat ranní romantickou fotku z cesty do práce.