"já si to musím začít psát"

Tak tohle si říkám průměrně tak 10x za týden. (Chtěla jsem napsat, kolikrát denně si to říkám, ale já si to někdy řeknu třeba 3x a někdy vůbec a někdy jen tak napůl, tak jsem nechtěla dělat zmatky.)
Ale tuhle jsem došla k něčemu, co si vážně budu muset někam psát, protože to je asi nejhorší ze všeho.
Víte, já si hrozně ráda povídám. Strašně ráda se dělím o zážitky, nebo o to, co mi přijde vtipné, co kdo řekl, cokoliv. (Ha, proč ta holka vlastně má blog, že?) No a z toho logicky plyne, že to pak povídám lidem okolo sebe. Ale bohužel... třeba i několikrát. A to z toho prostého důvodu, že to říkám tolika lidem (Plus někomu ne, protože ho znám a vím, že by ho to nezajímalo nebo nebavilo, tak ho tím nebudu přeci otravovat. Mám přece spoustu dalších lidí, kterým to říct můžu, že?), že zapomínám, co jsem komu řekla.
Stává se tedy s železnou pravidelností, že mi kamarádka musí shovívavým tónem sdělit, že tohle už jsem jí jednou říkala. Tedy, v lepším případě jednou. Pak také existují zákeřné kamarádky, které čekají, jestli mi to samotné dojde (tyto nacházím především mezi nejlepšími kamarádkami, zvláštní.).
A tak bych si měla založit seznam, vždycky si napíšu tu událost nebo to, o co se chci podělit a pod to si budu psát, komu jsem to řekla.
Původně jsem chtěla napsat, že ten seznam bude tajný, ale to už teď nepůjde. Sakra.

BONUS: Začínám si zvykat i na používání "To Do Lists" - už mám trochu rozepsané, co vám o tom chci říct. Napíšu si to na seznam, abych na to nezapomněla.
A napíšu si, že jsem vám to sem už napsala, abych to neoznamovala znova.
Ach, už teď je toho moc.