nepoučitelná

well, not everyone, obviously

Tak to určitě znáte všichni. Člověk dělá chyby. A nebo ani ne přímo chyby, ale něco, co pro něj není úplně nejlepší. Pak si to uvědomí a bláhově si myslí, že to tedy byla chyba a že se z toho může co? POUČIT!
Ach, ta lidská naivita.
Tak jistě, když jsem si jako malá sáhla na horkou žehličku při jakémsi pokusu, se roztočit co nejrychleji vedle žehlícího prkna, došlo mi, že už bych to víckrát dělat nemusela. Od té doby se vedle žehliček netočím s rozpřaženýma rukama a nebo ještě lépe, prostě na ně nesahám, když vím, že jsou zapnuté.
Pak jsou ale chyby, u kterých je diskutabilní i to pojmenování "chyba".
Dejme tomu, že bych se rozhodla, že to pro teď budu nazývat zkušeností. No a z těch se dá taky poučit, že? A taky se dá říct, že už víte, že udělat tohle znova, není úplně dobrý nápad. A že byste tedy neměli. Když ony prostě někdy ty chyby jsou skoro až příjemné a člověk je od přírody tvor doufající, a proto doufá, že tentokrát se z toho chyba nevyklube.
Takže... pak to samozřejmě uděláte znova a následně sedíte doma s totální morální kocovinou a pocitem, že jste nepoučitelný tvor a že to se nikdy nezmění.

Ale to všechno jsou pouze teoretické úvahy, samozřejmě.