umíte mluvit, prosím?

Já nevím, asi jsem já divná a možná si moc naivně myslím, že studenti na vysoké škole by měli být schopní mluvit spisovně a normálně a slušně v situacích, které si to vysloveně vyžadují. Možná mám zkreslené představy o tom, že by se to někdo mohl naučit na střední škole, když už na tu vysokou chce...
Co třeba takové prezentování vaší práce/projektu před třídou a vyučujícím? Navíc, vezmeme-li v úvahu, že všichni vaši spolužáci jsou na oboru "se zaměřením na vzdělávání", což by, pokud to dobře chápu, mělo tak nějak být předpokladem k tomu, že jednou budou učit, budou stát před třídou a budou na ní muset tedy možná i mluvit.
Takhle, abyste mě špatně nepochopili, nemám nic proti tomu, když někdo mluví sprostě. Ano, taky mi sem tam něco ujede (heh)... Ale prostě vím, kdy si to dovolit nemůžu. A nemluvím jen o sprostých slovech, ale i tom, že při projevu ve třídě bych si odpustila výrazy typu "No a von řekl..."; "Tak mu povidám..."; "... že jo."... Mluvte si sprostě (i nespisovně), jak chcete (o mé averzi vůči sprostým slovům, ve kterých je R, o té se můžu rozpovídat jindy), ale když nemáte, tak to NEDĚLEJTE.
Je totiž velmi podivné, stoupnout si před někoho, jehož úkolem je, naučit mě učit a vystupovat před třídou a naprosto a totálně si nehlídat, jestli před ním mluvím tak, jak mám...

Ale jak říkám, třeba jsem ta divná já...